Blog

Mám v životě velké štěstí. Narodila jsem se jako optimista. I když jsou samozřejmě okamžiky a situace, kdy mám chuť hodit flintu do žita, obecně se těším na každý nový den.

Je pošmourné sobotní ráno a my se s dcerou chystáme na farmářský trh. Tedy chystáme… já vstala včas, nakrmila ptáčky a želvu, vyndala nádobí z myčky a prádlo ze sušičky. To jsem samozřejmě i složila. Dala jsem si sprchu, nalíčila ksicht, učesala oblékla a …. Čekáááám. Už jsem vypila dvě kávy, viděla dokumentární pořad o Havaji a stále čekááám….

Jsem tak trochu filmový maniak. Prostě mám vážně ráda filmy. Vždycky mě bavily příběhy. Jsem i vášnivý čtenář, mám velkou knihovnu a myslím, že za knihy jsem utratila majlant. Moje spotřeba byla čtyři, někdy i víc knih na měsíc.

V posledních měsících jsem měla vtíravý pocit, že mi život tak nějak utíká mezi prsty. Že pod tíhou každodenních povinností se vytrácí zábava. Možná k tomu přispěl i podzimní pád na mokrém listí, který mě vyřadil z plného provozu. Jó vazy jsou sviňa a jediná léčba je klidový režim. Což je při mém pracovním nasazení docela legrační.

Před pár dny jsem měla narozeniny. Přátelé mi blahopřáli a většina kamarádek do přání zakomponovala i pasáž: "přeju ti ať potkáš nějakého fajn a pěkného chlapa"

Už jako malá holka jsem milovala zvířata. Všechny. Vždycky jsme měli v rodině psa, ale to se nepočítá, protože psa nepovažuju za domácího mazlíčka, je to prostě další člen rodiny.

Tak nám konečně začalo jaro…a úkol byl jasný - odzimovat chatu.

K vánocům jsem dala dceři vstupenky na koncert Hanse Zimmera a děsně jsme se na něj těšily. Ten den byl dnes a my vlastně ani nevěděly, jestli tam chceme jít. Měly jsme teď pár vážně blbých dní. Děly se věci, které jsme nemohly ovlivnit a přinesly velký smutek.

Máme tu rok 2024. A s novým rokem přichází nové výzvy. V mém případě je to totální vystoupení z mé komfortní zóny. Abych to vysvětlila, má dcera pozvala na vánoční svátky k nám domů svou anglickou přítelkyni. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec je z toho měsíční pobyt. Kdo mě zná, ví, jak si hrozně cením soukromí, takže...

Probíhající léto odhalilo docela zásadní problém, který v zimě není až zas tak citelný. Sdílení zážitků. A nemyslím sdílení na sociálních sítích, ale to skutečné, reálné.