Směrovky

Přemýšleli jste někdy o tom, jak vás lidé ve vašem životě ovlivnili? Vlastně poprvé jsem se nad tím hluboce zamýšlela, když mi zemřel otec a já si rekapitulovala co všechno mě naučil a jak mě svými názory a životním postojem nasměroval tam, kde jsem nyní. Celý život slýchávám, jak je každý strůjcem svého osudu, jak se má snažit, ale i přesto jsem si stoprocentně jistá tím, že lidé, kteří zkřížili, třeba jen na chvíli, mou cestu, mě různě směrovali.

Samozřejmě rodina, od malička nás učí co je správné a co ne. Je nám vytvořena určitá kolej zažitých pravd. Některé jsou jasné a jiné zas mohou být naprosto ovlivněny přímo názory těch kdo nám je vštěpují. Ale o tom mluvit nechci. Já spíše přemýšlím nad lidmi, které jsem na své životní cestě potkala. Přátelé, partneři, náhodní kolemjdoucí, se kterými prohodíte pár slov a třeba zrovna těch pár slov je rozhodujících.

Prvním na koho nikdy nezapomenu byla má spolužačka na základní škole. Ve druhé třídě jsme měli plavecký kurz a já se strašně bála plavat. Rozumějte, tenkrát to nebylo tak jak nyní, nikdo neřešil pocity dětí a o nějakém empatickém přístupu jste si mohli nechat zdát (bože já jsem stará!). Tenkrát stál na kraji bazénu obrovský plavčík s dvoumetrovou tyčí, naházel nás do vody a když jsme se snažili zoufale přičubičkovat ke kraji, tak nás tou tyčí odrážel jak kry okolo Titaniku. A tehdy spolužačka Katka řekla: "jestli se nenaučíš plavat, tak s tebou nekamarádím" Ty kráso, to byl šok! A tak jsem se zapřela a naučila se plavat. Dnes jsem každý den v bazénu a každý den si vzpomenu na Katku.

No a pak už jsou to v rychlém sledu samozřejmě všichni partneři. Každý mě posunul zase dál. Chodila jsem s cyklistou a za chvíli už sem si kupovala kolo. Chodila jsem s ekologickým aktivistou a třídím odpad jak divá. V mládí jsem chodila s punkerem a , no nepřejte si vědět jak vypadaly mé vlasy. Co chci říct je, že nás opravdu každý nenápadně ovlivní. Některá směrování jsou dočasná a vytvoří na životní cestě jen takové hrboly a odbočky. Jiná jsou trvalá a troufám si říct, že zásadní.

Je vlastně úleva vědět, že tyhle směrovky existují. Že i když se někdy zdá, že je všechno špatně, vstoupí vám do života někdo, kdo vás nenápadně vede, aniž by to sám tušil. V uplynulých dnech nabraly věci dost dramatický spád a v ten okamžik mi na mobilu pípla zpráva od úplně neznámého člověka, který chtěl jen konverzovat. Nestál o setkání, jen o virtuální přátelství, přiznávám, že s kapkou erotického dusna. A mě to vlastně hrozně bavilo, ten útěk od reality, naprosto bez závazků a nebezpečí. Takže mě nevědomky ovlivnil v tom smyslu, že na tento druh zábavy už nepohlížím s despektem a potažmo se mi otevřely nové dveře.

A tak se zamýšlím, jsem i já pro někoho takovouto inspirací, směrovkou v životě? Ovlivnila moje přítomnost někoho jiného natolik, že mu zůstanu v mysli navždy? Je to vlastně obrovská zodpovědnost, která mě až děsí. A nutí mě žít tak, abych svým postojem, svými skutky a svým otiskem nepomohla někomu jinému ke špatným rozhodnutím.

Před chvílí mi pípla sms, nějaký neznámý člověk by si rád popovídal. Nechce ale říct kdo je, prý to bude tajemství. To už je druhý neznámý v tomto týdnu. Do háje mám snad číslo na nějakým webu pro sexuální maniaky..............