Seznamka?

Už nějakou dobu žiju sama. Ráda o tom mluvím jako o svém rozhodnutí, ale pravda je to jen částečně. Nemůžu říct, že bych neměla příležitosti k poznávání nových známostí, i když díky pracovnímu vytížení jich není zas až tak moc. Je taková zvláštní doba, všechno je urychlené a často trochu vhozené do virtuální reality. Navíc, když je ženské přes čtyřicet a nechce slevovat ze svých zásad a zvyklostí, tak je to v podstatě patová situace. Já umím být velmi kritická a neumím se přenést přes mnoho věcí. Kamarádky mi vyčítají, že od sebe v podstatě nápadníky odháním. No, jen mi prostě vadí pravopisný chyby v sms zprávách, bigotní názory, nulová empatie, lhaní a podvádění. A samozřejmě mi vadí ta představa, že někdo naruší můj domácí prostor. Takže, když se nad tím zamyslím, tak ano, zřejmě nápadníky odháním.

Proto jsem se rozhodla, že si založím profil na jedné z českých seznamek. Dlužno podotknout, že k tomu přispěl i fakt, že jsem ten večer vypila lahev pálavy, zhlédla Bridget Jonesovou a propadla naprostý ufňukaný depresi. Tak tedy profil založen a co teď... nastala naprostá smršť, během pěti minut stouplo mé sebevědomí asi o dvě stě procent, otevřela jsem další láhev a začala se probírat kvantem příspěvků u mého profilu.

A zjistila jsem.....že žiju ve světě naprostých úchylů, nebo jsem teda asi prehistorická puritánka.

Hned na začátku jsem odfiltrovala pány, kteří přicházeli s nabídkou kvalitního a pro mě nezapomenutelného sexu. Dále pány, kteří mi ten nezapomenutelný sex rovnou barvitě popsali. Teda docela se divím, co vše jsem ještě nezažila a jak vidím, mohla bych. Zbyla hrstka těch, kteří vyhovovali jak věkem, tak výškou - nemám ráda, když je chlap menší než já, připadám si pak jako jeho matka. A na řadu přišel obsah - začalo oťukávání. Jeden pán si se mnou například několik dní moc hezky psal, pak jsem byla jeden den bez připojení a když jsem si následně otevřela jeho další zprávy, zjistila jsem, že den bez odpovědi si vzal jako osobní urážku. Zahrnul mě mnoha zprávami, kde mi svým inteligentním způsobem, ovšem proloženým mnoha sprosťárnami, vysvětloval jaká jsem kráva a jak mě najde a zabije. Hezké.

Po nějakém čase mi došlo, že vlastně ti pánové, kteří si rovnou řekli o sex, jsou více upřímní a v pohodě, než blazeovaní intelektuálové, píšící dlouhé slohy, ale ve finále pokládající otázku, zda bych chtěla vylízat. Vlastně jsem usoudila, že asi nejsem seznamkový typ. Prostě si myslím, že by spolu měli lidé nějakou dobu mluvit, poznávat se a pak si teprve začít ukazovat jiné věci.

Samozřejmě jsem ovšem ještě neházela flintu do žita a s několika adepty jsem se sešla. Prodavač "poctivého" nábytku, který byl znechucen, že se mi líbí Ikea a jeho kouzlo a šarm zůstaly kdesi ve virtuálním světě. Dál fakt sympaťák, ze kterého se vyklubal nenápadný alkoholik se zarudlým nosem a názory typu "když budeš hodná, vezmu tě s sebou na fotbal, ale nesmíš překážet". Už jsem se na to chtěla vykašlat, když se ozval on. Vysoký skifař, s rozumnými životními názory. Od prvního okamžiku jsme si sedli, vypili pár dvojek, prošli se parkem. Rád cestuje, je milej a přiznám se, že opravdu hezky líbá. Začala jsem mít pocit, že kamarádky nelhaly. Ano na seznamce můžu najít toho pravého. Večer jsem nadšeně zalehla a píp - přišla mi sms od mého prince. Hádejte co psal? Nic, poslal mi jen fotku svého penisu.

Takže jaké z toho plyne ponaučení? Nikdy nepijte víno a nedívejte se na Bridget Jones současně.