Perfect day

Znáte ty dny, kdy to cítíte v kostech hned od rána? Cítite, že ten den bude stát za ....

Jsem na chalupě v Rokytnici, hned po ránu jsem si nějak nešikovně nasadila dioptrické brýle a ulomila nožičku - neopravitelně. Takže jsem ztratila možnost přečíst si knihu na kterou se těším. Poté jsme vyrazili na výlet na Lysou horu. Nahoře je krásná hospůdka a má krásné toalety. Dlaždice, na které mi upadl mobil, mají zatraceně tvrdé, takže celý displej je kaput, na tisíc maličkých střípku. Takže jsem v podstatě pro svět přestala existovat.

Na chalupě jsem si nalila výborné červené do mé milované art deco sklenky ze zeleného skla, položila na stoleček, sedla si, dala nohu přes nohu a.... skopla celej ten blbej stolek včetně sklenky. Následoval půlhodinový úklid střepů, mytí stěn potřísněných červeným do čtvrt metru a vůbec všechny úkony, které se provádí na místě hromadného masakru.

Teď sedím, snažím se vůbec nehýbat, piju to archivní z flašky a zírám před sebe. Jo a píšu tuto esej, jen se trochu bojím, že mi třeba vypadají tlačítka klávesnice nebo něco podobného.

Zítra sjedu do Jablonce, hodinu budu hledat servis mobilů - protože navigaci mám bohužel v tom mém. Pak si koupím v kauflandu dioptrické brýle za stopade, skleničku s Elsou z ledového království a krabici levnýho čůča.

Mě nedostanou.....

Krkonošská sága podruhé aneb kletba (snad) prolomena

Dnes jsem, vybavena navigací z paleolitu - papírek s navigačními body - vyrazila do Jablonce opravit mobil. Zrada nastala až skoro v cíli. Uzavírka silnice z mého plánku a objížďka jinudy. Nějakou dobu jsem zmateně a trochu hystericky křižovala město, až jsem se najednou projížděla krásnou vydlážděnou silnicí s květináči po obou stranách. Bylo mi trošku divné, že na mě ty spousty lidí divně koukají, ale přisuzovala jsem to pražské espézetce. Pak už jsem začala být nejistá a v momentě, kdy za mnou houklo policejní auto, jsem získala stoprocentní jistotu....vida jsem uprostřed pěší zony. To už se ke mě volným krokem blížily dvě policistky. Vysvětlila jsem jim mou zoufalou situaci, odevzdala doklady ke kontrole a tiše trpěla.

Ne nadarmo, když jsem ráno odjížděla z chalupy a ukázala synovi svůj navigační papírek, ten smutně zahlásil:"ty už se nikdy nevrátíš".

No nic, policistky mi oznámily, že to mám za tisíc, ale že jak na potvoru obě zapomněly bloky, takže na domluvu. Hodné moc byly. Načež mi vysvětlily cestu k opravně a zřejmě, když uviděly můj naprosto tupý výraz, řekly - jeďte za náma. A jely přede mnou až k servisu mobilů. Hodné moc byly.

V servisu mi pán oznámil, že mám pěkně na nic telefon - voděodolný, lité sklo a kovové tělo. Že to půjde, ale že by se skoro vyplatilo koupit nový. Bohužel v tom mém je celý můj život a samozřejmě zálohy nemám - nejsem přece žádná paranoia. Dostala jsem jiný mobil po dobu servisu, který mi ostentativně narval do hnusnýho koženýho obalu a houkl: "nevyndavat!"

Už jsem zpět na chalupě, poblil se pes a druhá stařičká fenka si omylem sedla do misky s vodou a zlila celou kuchyň.

Ok ok, tak já to beru :-)