Okamžik sněhový vločky

V posledních měsících jsem měla vtíravý pocit, že mi život tak nějak utíká mezi prsty. Že pod tíhou každodenních povinností se vytrácí zábava. Možná k tomu přispěl i podzimní pád na mokrém listí, který mě vyřadil z plného provozu. Jó vazy jsou sviňa a jediná léčba je klidový režim. Což je při mém pracovním nasazení docela legrační.

Každopádně do nového roku jsem vstoupila s netradičním předsevzetím. Do láhve-samozřejmě velmi designové a ladící s mým interiérem-budu vhazovat malé papírky, na které si budu zapisovat fajn zážitky. Nápad je to krásný, jen to má takový malý zádrhel. Musím ty zážitky začít vytvářet, to znamená se vykopat a obléknout a namalovat a učesat a někam jít….

No, musím se pochválit, máme 11.ledna a v lahvi už mám jednu výstavu, jedno divadelní představení, jednu procházku se psem v chumelenici a dnes…dnes to přijde!

Dnes jdeme, po asi trilionu let, na diskotéku!

Abych to vysvětlila, bydlím v Praze a pracuji v Benešově a tam bude probíhat akce. Takže je potřeba nejprve pořešit logistiku.

Kde budu spát? Mám několik možností.

Můžu jet autem domů, což by bylo krásný, moje postýlka, moje pohodička. Ale znamenalo by to nedat si ani jeden drink. Což je blbé, protože jsem se těšila na dobré vínko.

Nebo si můžu ten drink dát a jet domů vlakem. To by šlo. Tak jak to jede? Aha, poslední z Benešova jede ve 23 hodin, tak to ne, to je moc brzy. A první ranní jede ve 4 hodiny. No před lety by to byl přesně ten čas, kdy bych opouštěla párty, ale dnes? Jako ve čtyři? To už budu úplně v komatu únavou.

Takže poslední varianta: přespím v Benešově v práci. Jo to by šlo, je to školka, je tam ložnička, koupelna se sprchou, kuchyň s kávovarem. Jo to půjde.

Ale na čem budu spát? Varianta dětských postýlek je samozřejmě blbost, takže je potřeba se z domova vybavit. Beru nafukovací postel, svoje peřiny, svůj anatomický polštář. Co dál?

Přihodím pyžámko, ortézu na koleno-pro jistotu, kosmetiku, ranní sadu vitamínů, léky na bolest-pro jistotu, láhev s vodou a mořským kolagenem, krém na ksicht, krém na ruce, fastum gel na koleno ….

Auto mám narvaný, jak na víkendový pobyt.

Takže co dál?

Sprcha, oholit nohy, umýt vlasy, vybrat oblečení, nakrmit želvu, zalít kytky, složit prádlo ze sušičky, vynést odpadky, vytřít, utřít prach, vyluxovat…….. probůh co blbnu, jedu pryč na jeden večer.

Jsem utahaná jak kotě a moje jediná současná myšlenka je zalézt pod deku a pustit film.

Bože můj! To ne! Jsem stará! A dost!

Koutkem oka zahlédnu láhev na zážitky a jedu.

Nejprve zastávka v práci-ve školce. Příprava na noční příchod. Nafouknu matraci, pěkně ji ustelu dekou, polštářky, připravím pyžámko a sklenici vody. Ta je pro případ, že bych byla až moc ovíněná. Ty jo, to je operace, dřív to šlo nějak snáze. Dříve jsem přišla v pět ráno z párty, flákla sebou oblečená o postel, žádný pyžámko, žádný odličování, žádný čištění zoubků. Když jsem pak vstala, vypadala jsem jak zombie – rozmazané šminky, rozcuchané lakem slepené vlasy, strašný dech. Ovšem dříve také stačila půl hoďka v koupelně a vylezla zase fresh princezna. Joo dříve. No uzavírám truchlivé okénko, a vyrážím.

Sešla se nás parta osmi kamarádek a těšily jsme se, jak vstoupíme a celý podnik utichne nad naším antréé.

Vstoupily jsme a utichly my. Celý prostor byl zaplněný ….. ženami. Jako jo, napočítaly jsme asi deset chlápků, ale jinak samé baby. A všechny jsme byly krásně nastrojené nalíčené učesané. Nejprve jsem se trochu zarazila, ale nakonec to byl skvělý večer. Ono vlastně bez těch rušivých elementů-rozuměj mužů, to taky jde. Byl to barák plný uvolněných ženských, které neřešily, jak vypadají-tady pomohl jistě i alkohol. Které se nemusely před nikým producírovat a mohly si prostě úplně na pohodu zatancovat a poklábosit.

Těch pár pánů, co byli přítomni, nebyla žádná výhra, byl to takový benešovský second hand, za normálních okolností neměli moc šancí. Tady jen vyčkali a rozebrali si první opilé dámy. Ale co už, taky systém.

Mezitím, co jsme se bavily, začalo venku opravdu hodně chumelit. Takže, když akce skončila a my vyšly ven….město bylo bílé, z nebe se sypaly husté vločky a celý svět jakoby ztichnul. Aby se vzápětí rozezvučil smíchem a radostnými výkřiky spousty ženských. Blbly jsme jak malý holky. Vlastně to byla asi nejlepší část večera.

Druhý den, po návratu domů a po vážně strašné noci ve školce – jako na spaní na nafukovače už jsem fakt stará – jsem se chystala zapsat zážitek a uložit ho do lahve. A najednou mi došlo, že ne ta diskotéka, tanec a drinky, ale ta noční procházka sněhem jsou to, co mi utkvělo v hlavě.

To byl ten zážitek – protože v tom sněhu jsme byly najednou malý holky, kterým je fuk co bude zítra, který prostě žijou okamžikem …………

Takže Carpe diem, Hoka hey, Sempre viva a bůhví co ještě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!