Novoroční

Tak tu máme nový rok. V lidech je plno optimismu a až dětského natěšení, cože ten rok přinese. Pro mě je to spíš trošičku nostalgie, protože musím odstrojit vánoční stromeček a uvést byt do nesvátečního módu. A to je pro mě opravdu těžké, protože já miluju vánoce...

Celý ten úžasný předvánoční čas, světýlka, cingrlátka, ozdobičky. Všechno se všude blýská a září - bože co já byla v minulým životě?? No evidentně jsem duší tak trochu kolotočář.

Už na začátku prosince zdobím stromek a všude po bytě rozmísťuju vánoční blbiny, začínám být hodnější na děti, brečím u každého druhého filmu a dojímá mě vánoční reklama na coca colu. Ale to samozřejmě zlehčuji. Hlavně mě prostě baví ta atmosféra, všude hrajou koledy, lidi se na sebe víc usmívají - i když zde se nabízí otázka, proč jen o vánocích. Prostě je asi potřeba alespoň jednou za rok pořádně pročistit duši a nechat se unášet něčím hezkým. Vlastně i teď když to píšu, tak zjišťuju, že mám na obličeji přitroublý úsměv.

Je tedy fakt, že nespadám do ranku sebezničujících žen, které pořádají šílené vánoční úklidy a pečou třicet druhů cukroví. Pojala jsem to tak nějak po svým. Nedělám vánoční úklid, protože přece doma uklizeno mám. Nějak jsem nepochopila tuhle tradici, to se jako uklízí jenom jednou za rok nebo co? Přece všichni máme doma celoročně svůj zažitý pořádek, každý takový, jaký mu vyhovuje, a ten udržujeme. Nechápu tedy, proč jednou za rok proměnit byt ve válečnou zónu hadrů, mopů a vysavačů. No a co se pečení týče, vážně?? Ženský vážně?? Vždyť to pak stejně nikdo nejí, a protože to je hospodyňce líto vyhodit, tak to po svátcích potupně všechno sežere sama a pak brečí u sklenky vína že je tlustá. No já si upatlám pár vosích hnízd, zbytek vaječného koňaku vypiju a jako jediný rituálek s dětma válíme vanilkové rohlíčky. Protože nám chutnají a protože krásně voní. A pozor - jen z jedné dávky těsta cha.

Vánoce si chci užít, koukáme na filmy, chodíme na svařáček a letos jsme dokonce byli s přáteli na štědrý den na obědě v centru prahy . Bylo to úžasný, servírovaly se šneci a pálivé asijské polévky a přitom to bylo tak moc vánoční a sváteční. Protože jsem byla s lidmi, které mám ráda, protože nebyl stres, a taky protože prostě nové tradice jsou fajn.

Nebojme se užít si všechno v životě až do dna a tak trochu sobecky. Má babi byla zděšená, že na štědrý den jdu na oběd. Povídá mi: "proboha a kdy budeš vařit štědrovečerní večeři?" Vždyť je o jenom večeře, není to přece železná koule, která mě na celý den uváže v kuchyni. Holky takových večeří děláme 365 do roka přece!! No dobře tak 300 do roka teda, ale to už určitě.

Takže dejme si jako novoroční předsevzení, že příští vánoce si užijem. Bez úklidů, bez kuchyňského šílenství. Prostě jen tak na pohodu

Včera jsem v autě našla kelímek z costa coffe s vánočním motivem perníčků a stromečku. V rámci nostalgie jsem si do něj na cestu z práce uvařila kávu. A někde na nájezdu na dálnici jsem vzala kelímek a chtěla se napít....a promočené dno se urvalo a celá porce horkého kafe mi chrstla do klína. Poučení: vánoce už sakra fakt skončily. A jednou použitý kelímek byť sebehezčí znovu nelze naplnit horkým kafem........

No nic, veliknoce nejsou tak daleko