Le Cinéma

K vánocům jsem dala dceři vstupenky na koncert Hanse Zimmera a děsně jsme se na něj těšily. Ten den byl dnes a my vlastně ani nevěděly, jestli tam chceme jít. Měly jsme teď pár vážně blbých dní. Děly se věci, které jsme nemohly ovlivnit a přinesly velký smutek.

Nakonec jsme ale přeci jen vyrazily….

A bylo to fenomenální.

Došlo mi, jak velmi důležitá v mém životě kinematografie je. A potažmo i filmová hudba. Nebo možná hlavně ta hudba.

Hudba má totiž vzácný dar, dokáže mě vždy přenést do určité vzpomínky, k určitému zážitku. Přenáší nejen vzpomínku, ale i pocit, vůni, náladu.

Dnešní večer byl takový můj osobní kolotoč emocí. Chvíli jsem poslouchala, chvíli se smála, chvíli plakala a několikrát jsem se přistihla, že poslouchám s otevřenou pusou v naprostým úžasu.

Byl to tak komplexní zážitek. Představte si symfonický orchestr, rockovou kapelu, New Orleanské jazzmeny, černošský gospelový sbor, rozevlátou houslistku, éterickou japonskou violoncellistku a divokou harmonikářku. A to všechno dohromady na jednom podiu, v jedné monumentální skladbě.

V ten moment zapomenete úplně na všechno a pohltí vás hudba, film a vzpomínky.

Hans Zimmer je prostě jedinečný. Samozřejmě, že hlavně svou tvorbou, ale i otevřeností a chutí pracovat s mladými muzikanty z celé škály hudebních stylů. A rozhodně i konceptem svých koncertů.

A tady přicházím k dalšímu přesahu, který pro mě dnešní večer měl.

A to je naděje, že náš národ je snad na dobré cestě. Po desetiminutové skladbě z filmu Lví král, kterou zazpíval černošský sbor a úžasní sólisté a která byla totální oslavou africké kultury, přišel první bouřlivý potlesk ve stoje. Zvedla se celá hala! Ježišmarjá to je tak skvělý! Vypadá to, že češi nejsou takový rasisti, jak jsem si občas myslela. Úplně mě to nabilo.

Dnešní koncert nebyl tak úplně souhrnem nejznámějších filmových skladem, spíše se soustředil i na ty, které se objevují jako klasické podkresy.

A skoro třetina se věnovala hudbě z pohádek. A lidé aplaudovali. Protože my všichni jsme prostě velký děti a pohádky milujem.

A co milujem ještě víc? Hudbu z filmu o trochu záporném, trochu divném a trochu opilém pirátovi.

Každý chce být tak trochu opilej zloděj z Karibiku.

No ne?