Jsou sakra vánoce, tak se snaž

Miluju vánoce, jako doopravdy je miluju. Poslední listopadový den začínám hrabat nohou jako kůň na startu a úderem prvního prosince vyrážím na misi vánoce. Světýlka, stromeček, voňavo, prostě si to chci užít co nejdéle. A myslím, že některé své přátele tím musím děsivě unavovat, ale jsem prostě agent vánočních svátků.

Ovšem nejsem a nikdy nebudu žena dělnice - nepeču cukroví v objemu dvaceti druhů, nevyšiluji nad úklidem a nevrhám se do šílených bitev o vánoční dárky. Já lovím atmosféru a zážitky, i když někdy podobně urputně.

Dva dny před štědrým dnem jsem se vydala nakoupit na sváteční večeři, což je má nejmíň oblíbená činnost. Obchod narvaný bytostmi, kterým vylézají šílenstvím planoucí oči z důlků a tlačí před sebou naložené koše, od kterých v pravidelným intervalech odskakují do té či oné uličky ulovit další potravinu. Vážně? Jako vážně všechno to jídlo lze za pár dní vánočního volna sníst? No já si do vozíku naložila suroviny na salátek a volným krokem šla k pokladně a nahlas si zpívala koledu, která zněla z reproduktorů. Je to výhodné, uvolní vám to cestu. A když ještě přidáte zářivý úsměv a občasný oční kontakt, začnou se před vámi jídlolovci se svými koši doslova rozestupovat. Protože co se jako co máte smát a zpívat, když jsou doháje vánoce!! Takže vzbuzujete všeobecný pocit blázna, a to blázna vysoce nebezpečného.

V této povznesené náladě jsem došla do garáží obchodního centra, ukládám nákup do auta a najednou se můj vozík šílenou rychlostí rozjíždí přes cestu k jinému zaparkovanému vozu. Za normálních okolností bych jako správný obyvatel velkoměsta nehnula ani brvou a zaujatě sledovala výsledek tohoto cash testu. Ale - ale ve jménu vánoc jsem se rozhodla, že nechci, aby ti dobří lidé měli na svém voze byť jen malý škrábaneček. A vyběhla jsem... bohužel to pro mé ubohé koleno byl moc nečekaný pohyb, takže se mi pěkně podvrtlo. A jak jsem se snažila to vyvážit a předejít pádu, křuplo mi v kyčli - podotýkám že stále v běhu. Celkově vzato to musel být výjev hodný béčkového filmu o oživlých mrtvých, stále v poklusu jsem se postupně kroutila a divně trhaně hroutila. Kyčel i koleno mi zcela vypověděli službu a já šla k zemi. Z posledních sil jsem se odrazila a zachytila zadní kolečko vozíku těsně před nárazem. No a pak už jsem se válela obličejem a celým tělem v louži plné humusu na zemi. Myslím, že ve zpomaleném záběru by to byl velmi profesionální výkon. V ten okamžik okolo jdoucí velmi elegantní pán pronesl: "to jste se na to měla vysrat, tomu autu by se nic nestalo"............

Odešla jsem si domů lízat své vánoční ego a těšit se na poslední adventní neděli. Začala krásně, náš starý nemocný pes spící se synem v posteli, neudržel v noci střeva a syn se vzbudil ležící a zcela obalený výkaly. Ten smrad byl nepopsatelný. Postel, peřiny, pes i syn, bylo to prostě všude, všude

Ale já se nevzdávám, miluju vánoce.............

PS: během psaní tohoto příběhu se začal celým bytem rozléhat šílený zápach spáleniny. Vyvařila se na sporáku voda z brambor na salátek.

Miluju vánoce, miluju vánoce, miluju.............................