Jahodový kompot

Se svým exmanželem jsem během našeho manželství zažila nejednu zábavnou historku. Zřejmě mě mělo na tento fakt připravit již samotné naše seznámení.

Byla jsem v té době mladá, nadějná a zaměstnaná na Konopišti. Každý den jsem harcovala vlakem tam a zpět z Prahy do Benešova, abych si poté dala rychlou chůzi k zámku.Jednoho letního dne jsme se s kolegyněmi dohodly, že zůstanu a vyrazíme na tah. Myslela jsem, že mi ukážou noční benešovský život, ale zákeřně mě odvezly do blízké vesnice na diskotéku. Musím tedy říci, že na venkovské poměry velkou a rozhodně rozjetou.

Vypadalo to na další z řady povedených večírků naší nechvalně známé dámské úderné jednotky. Sice jsem část večera trávila na toaletě, kde jsem se snažila probudit jednu z kolegyň, která usnula na zemi omotaná okolo záchodové mísy a přitom jsem s další probírala jejího partnera, který vášnivě tančil na parketu s místní Venuší. Ale i tak měl být tento večer zcela zásadním momentem v mém, dosud klidném, životě.

Zcela vyčerpána touto záchrannou misí jsem padla na bar a hlasitě dumala "co si sakra mám dát k pití". Se šplouchnutím přede mnou přistála sklenka sektu a úplně namol opilý, místní mladý lamač dívčích srdcí, řekl ta památná slova: "chlastej šampus - se mnou" a dekadentně mi do sklenky vhodil hrst KOMPOTOVANÝCH jahod, které vylovil z plechovky otevřené nožem. A bylo vymalováno. Ačkoliv to byl důvod k tomu, nenápadně se vzdálit, neudělala jsem to.

Na druhý den jsme si z posledních sil domluvili rande v pravé poledne na nádvoří zámku Konopiště, kde jsem pracovala. Přišel se psem, oblečen do trika a kraťasů s obrázky maličkých cylindrů, ze kterých se vyklubalo pyžamo a v domácích pantoflích - znáte takové ty, kde jsou překřížené dva pruhy koženky přes nárt. V ruce nonšalantně držel plechovku plzně a jemně se kýval ze strany na stranu.

A to byla druhá šance, kdy se rychle vzdálit, leč i tu jsem promarnila. Nadšená tím, jak je pěkně originální. Na svou omluvu dodávám, že jsem sama byla ještě zcela pod parou.

Po pár dnech slibně se vyvíjejícího vztahu, jsem se rozhodla u něj přespat. Tedy v domě jeho prarodičů, kde obýval kutloch v podkroví. Dodržela jsem svá předsevzetí a nedovolila mu zajít dál než jen k objímání. Bohužel celou noc vytrvale a ostentativně sípal, tisknul se a předváděl vzrušení, takže jsem se nevyspala ani trochu. Navíc měl zajímavý punkový zvyk, že celou noc musí hrát kazeťák. Už sice nevím co hrálo, ale ku spánku mi to také nepomohlo.

Ne tehdy to nebyla třetí šance, kdy se vzdálit, tehdy mi to přišlo fakt dobrý.

Ráno mi slíbil, že mě odveze domů. Vysvětlil mi, že jako jeden z nejúspěšnějších podnikatelů na okrese, vlastní několik aut, která jsou zrovna jako na potvoru v servisu, takže si půjčí vůz od dědy. Problém byl v tom, že děda brzy ráno odjel na ryby. Nezbývalo tedy, než se za ním, k řece, vypravit. Měla jsem vysoké podpatky a už brzy ráno bylo dobrých 30 stupňů ve stínu. Ale on mě uchlácholil tím, že je to pouhých dvacet třicet metříků. Po hodinovém výšlapu ve vedru, na prašné cestě a s děsivou kocovinou jsem si všimla u řeky sedící postavy. Tutéž osobu jsem potkala v pět ráno v šeru u koupelny, takže mi bylo jasné, že je to děda, kterého hledáme. "Hele děda" povídám a můj vyvolený došel až k němu, chvíli na něj zblízka, ale opravdu zblízka, zíral, pak se vrátil ke mně a řekl: "to není on, jdeme zpět a počkáme na dědu doma". A tak jsme se vlekli zpět a za nějakou chvíli přijel i děda. Vystoupil z auta a ano, byl to ten člověk od řeky. Vlastně jsem nikdy nezjistila, proč ho můj drahý z blízkosti dvaceti centimetrů nepoznal.

A to byla ta třetí a poslední šance, kdy se vzdálit. Jistě již tušíte, že jsem ji nevyužila.

A jaké z toho plyne ponaučení? Věřte svým instinktům, nevěřte mužům v pyžamu a hlavně proboha dávejte do sektu čerstvý jahody...