Italské mámení
Jsem dovolenkový konzervativec. Miluju Chorvatsko. Čisté moře, přátelští lidé a navíc se tam domluvím česky, což je, vzhledem k mé strašidelné angličtině, docela výhoda. V posledních letech jsem ještě k tomu nabyla dojmu, že už se vlastně domluvím i chorvatsky. Občas ale, většinou na popud kamarádek, překročím svůj prázdninový stín a vyrazím do jiných destinací.
Před časem to byla Itálie. A aby toho nebylo málo, vyrazily jsme s kamarádkou a dětmi autobusem. Prostě účastníci zájezdu. O cestě se zde nebudu vůbec rozepisovat, byla děsná, dlouhá a úmorná. Ovšem ve světle posledních dvou sezon v Chorvatsku a kolon, díky kterým se přesun čítající 880 km protáhne třeba až na 19 hodin, to je vlastně brnkačka. Nemusím řídit, můžu spát, můžu pít - tedy jen do té míry, aby se mi v autobusu neudělalo nevolno.
Náš hotel byl nádherný, na střeše měl bazén, pokoje byly moderní a čisťoučké. Personál milý a snídaně sladké - doslova. Italská hotelová snídaně obsahuje asi miliardu druhů sladkého pečiva, naplněného vším co pekaři padlo pod ruku. Vlajkovou lodí je ovšem nutela, maže se na chleba, na rohlíky, na croisanty, na palačinky, prostě na všechno a to ve velmi tlustých vrstvách. Děti byly naprosto nadšené - první dva tři dny. Potom se nám podařilo, úplně v rohu snídaňového pultu, objevit malý talíř s výběrem oschlých salámů a sýrů. Výsledek byl ten, že jsme vzali útokem místní supermarket a nakoupili všechno co vypadalo, byť jen vzdáleně, jako maso.
Týden utíkal jako voda a můj celkový dojem byl rozporuplný. Moře vypadalo trochu jako odpadkový koš, po pláži a na přilehlých kolonádách courali skupinky italských mužíků. To je totiž jediné výstižné oslovení. Já tam snad nezahlédla ani jednoho, který by přesahoval 170 centimetrů a 60 kilo živé váhy. Ovšem jejich sebevědomí a drzost při oslovování turistek byly nevýslovné. Celé to však působilo trochu otravně. Večer se po plážových restauracích potloukaly malé děti s kyticemi oschlých růží na prodej a vzbuzovali ve mě pocit lítosti a studu. Takže jsme měli na našem pokoji stálou zásobu květin, které jsem nakupovala jako odpustky za mou hříšnou dovolenou.
Ale abych nebyla jen negativní, navštívili jsme uprostřed města nějaký místní festival. Evidentně hlavně pro starousedlíky. Konal se na náměstíčku daleko od pláží a kolonád a dýchal domácí atmosférou, radostí a pohodičkou. Dodnes mám uložené dvacetiminutové video vystoupení lidových krojovaných tanečníků z místního domova seniorů. A co teprve tombola na podporu Červeného kříže! Po několika místních pálenkách mě s kamarádkou začalo nevýslovně bavit dávat našim dětem stále další drobné a děcka si nadšeně kupovaly další a další lístky do tomboly. Ta, dlužno podotknout, působila svou skladbou jako inventář místního vetešnictví. Ve finále jsme měli na našem stole čtyři koženkové kabelky páchnoucí zatuchlinou, hromadu divných plyšových zvířátek, obraz velikosti metr na metr a videorekordér, ze kterého byl můj desetiletý syn naprosto konsternovaný. A to podotýkám, že doma měl moderní dvd přehrávač. Po zkončení veselice jsme nenápadně odsunuly plyšáky, ovšem videostroj (mamíí vytáhnem starý kazety), obraz (vždyť je na něm moře) a kabelky (to dáme babičkám jako dárek) chtěly děti za každou cenu domů. Představte si situaci: je noc, ztichlé město, jehož klid prořezává přiopilý smích dvou dospělých ženských a radostné hýkání tří dětí vlekoucích obraz, videorekorder a kabelky zavěšené na těch malých ručičkách. Museli jsme vypadat jako komando balkánských zlodějů po úspěšném lupu. Faktem je, že noční recepční v našem nonšalantním hotelu, nás sledovala podezřele. A jak se musela asi divit pokojská, která po našem odjezdu domů. uklízela pokoj a našla v něm, o zeď opřený, obraz rozbouřeného moře.
Videorekordér je už dávno na skládce - fungoval jen chvíli, kabelky jsem nenápadně vyhodila hned poté, co zatuchlinou nakazily všechno v kufru, ale mám krásnou vzpomínku, která mě vždy znovu rozesměje. A nedávno jsem našla velkou plastovou nákupní tašku z italského obchodu, do které jsme ukládali nákup denních dávek salámů, abychom nezhynuli na přeslazení
Takže vlastně dobrý.......