DEN DESÁTÝ

Den desátý....

Den D - Godzila opouští domov. Ano, je čas na nákup a návštěvu zaměstnání. Takže ráno vstávám vážně brzy, protože ze sebe musím udělat civilizovanou bytost, což zcela jistě zabere dost času. Musím tedy říct, že nošení roušek mi přineslo jednu zásadní dovednost, umím si už téměř bezchybně vytvořit dramatické líčení očí. Jako ženy, oči jsou nyní jediný způsob, jak svou tvář zkrášlit. Na obličeji může být ledasco, ale oči ty jsou vidět. Takže udělejme tedy ze sebe ty perské princezny, jak nám bylo doporučeno. Já osobně jsem to pečlivě nastudovala a je to pecka. Sice mám permanentní pocit těžkých víček, ale to nevadí. Důležité také asi je, sladit roušku s oděvem. Já totiž včera na internetu zjistila, že už funguje něco jako roušková módní policie, no to mě potěš.

V zaměstnání jsem tři hodiny dělala agendu, rozdávala rodičům ošetřováky a snažila se oživit květiny, které deset dní nikdo nezalil. Dojela jsem nakoupit, pěkně v roušce a rukavicích. Brouzdám mezi regály, obchod byl skoro pustý a najednou cítím, že se hlásí ke slovu moje rýma. Mám jí v podstatě nonstop, léta pobytu mezi malými dětmi mě sice vybavila dobrou imunitou, ale také nikdy nekončící rýmou. No a co teď? Na obličeji rouška, na rukou kontaminované rukavice a z nosu teče nudle. No jsem dáma, budu dělat jakoby nic, nudle není vidět a oči mám krásný, tak co. Jak to doprčic dělají doktoři? Nebo ortodoxní muslimky. Musím si to večer vygooglit. Co sakra zadám do vyhledávače? Nudle pod rouškou? Asi jo.

Doma už stihnu jen rozdat nákupy, odepsat na maily a trochu se po telefonu pohádat s pracovníkem nábytkářského obchodu. Před dvěma měsíci jsem si objednala na chalupu sedačku (dodání do pěti dnů) a nyní mi zavolali aby mi sdělili, že mi jí v pátek dovezou. Vysvětluji pánovi, že je karanténa a já se chci chovat zodpovědně, tudíž nechci jet na chalupu přebírat sedačku, která měla být už před sedmi týdny. Stoicky odvětil, že je mu to fuk, buď v pátek, nebo celou objednávku stornují a do šedesáti dnů mi vrátí peníze. Ach jo, takže v pátek jedu na chalupu. Ať žije zodpovědnost. Naštěstí se tam nemám s kým družit, ani kdybych chtěla. Tak aspoň zasázím nějaké kytky a budeme mít na chvíli se synem změnu prostředí. "Mami já ale nechci jet, jeď sama, já budu doma" Tak to ani náhodou, vždyť to tam máš rád a čerstvý vzduch ti prospěje. "ne nemám to tam rád, jen v zimě, když se dá jezdit" Ty vole neser mě, jedeš se mnou, já se s tou sedačkou nebudu sama tahat. "vyděračko, tak jedu, ale rád nejsem" Bude to fajn a večer si pustíme film jaký budeš chtít. "takže zaklínače?" Ne toho ne, spíš něco veselýho............

Jojo ráda jezdím s rodinou na chalupu a syn to tam vážně miluje.........