Bacha na přání
Před pár dny jsem měla narozeniny. Přátelé mi blahopřáli a většina kamarádek do přání zakomponovala i pasáž: "přeju ti ať potkáš nějakého fajn a pěkného chlapa"
No, ne že bych si nepřipadala jako úplně zoufalá chudinka, jejíž život získá smysl až s příchodem toho imaginárního chlapa. Ale vím, že to kámošky myslely dobře.
Jen mě teď trochu děsí, že asi kamarádím s kompletním kovenem čarodějnic, protože neuplynuly ani dva dny a jejich přání se naplnilo – potkala jsem za jednu noc hned dva fajn a pěkný chlapy.
Jen by příště měly asi svá přání pořádně upřesnit, protože tohle se vážně příliš nepovedlo.
Bylo dva dny po mých narozeninách, podvečer. Chystala jsem se právě malovat v kuchyni. Tedy rozumějte, nemám nějaký psychopatický snahy v šest večer malovat celou kuchyň. Pouze postupně bojuji s obří skvrnou na zdi, kterou před měsícem způsobilo ucpané odpadní potrubí z bytu nad námi. Je to dlouhodobý projekt, nejprve musela skvrna vyschnout a následně začala fáze zamalovávání. Už jsem na třetím nátěru a stále prosvítá. Začínám chápat zoufalství lady Macbeth. Pryč prokletá skvrno, pryč!
A v tom to přišlo, plíživá svíravá bolest břicha. No nic, na chvíli se natáhnu, asi jsem ty narozeninové oslavy přehnala. Jeden dort v práci, druhý dort doma, k tomu obří větrník od dcery. No prostě jsem si asi pokazila žaludek.
O pár hodin později už jsem tak klidná nebyla, břicho mi zachvacovaly neuvěřitelné křeče, kdy jsem v podstatě lezla po všech čtyřech. A věřte, nejsem žádná květinka, chodit k doktorům mě nebaví a vše se snažím zvládnout sama za pomoci menšího lékárenského sortimentu, který aplikuji přesně podle google haha.
Někdy po desáté večer, už jsem byla v takovém stavu, že jsem reálně čekala, kdy se mi roztrhne břicho a vyleze vetřelec včetně Ripleyové. Byla jsem doma sama a začínala jsem mít strach a tehdy – úplně poprvé v životě – jsem si zavolala záchranku…
Fajn a pěkný chlap číslo 1:
Během chvíle přijel záchranářský tým. Byli velmi profesionální, chápaví a jeden z nich byl vážně pěknej chlap. Přesně takový, jakého mi ty moje kamarádky přály. Pomohli mi do sanitky a než se jelo, hned mi dali infůzi s bůhví čím, aby se mi ulevilo.
Seděla jsem v sanitce a strašně se soustředila, protože se mi zvedal žaludek a já se to snažila udržet. A v tom ten fajn a pěknej chlap, zřejmě aby odvedl mou pozornost od bolesti, začal vychvalovat mou krásnou kuchyň a povídá: "máte nádhernou kuchyň, takovou, že je znát, že moc ráda vaříte, že ano?" A upřel na mě svý modrý oči, očekávaje odpověď. Chtěla jsem být milá, bylo mi ale vážně dost zle, tak jsem jen pípla: "jo, vařím ráda", no a v ten okamžik nesoustředění na svůj žaludek jsem…. hodila největší šavli svého života! Byla jsem jak chrlič na historických budovách. Doširoka otevřená ústa a nepřestávající proud v podstatě vody nebo co to bylo. Ohodila jsem půl sanitky, lůžko, záchranáře i s jeho modrýma, teď značně vyděšenýma očima, sebe……bylo to monumentální.
Tuto scénu jsem zakončila tichým "promiňte"
Takže to by bylo, do nemocnice jsme dojeli v tichosti, tam mě rychlostí blesku předali personálu a za skřípění kol odsmykovali pryč, zřejmě na vrakoviště, kde celou tu sanitku nechali sešrotovat.
Po veškerých vyšetřeních, aplikaci léků a ujištění, že neumírám jsem byla vyšoupnuta ven a zavolala si taxi domů.
Fajn a pěkný chlap číslo 2:
Přijel překvapivě fešný taxikář. I v sedě bylo jasné, že je vysoký. Takový trochu jižní typ, s tmavýma pronikavýma očima a hlubokým hlasem. Vážně kocour. Trochu jsme si povídali, našli jsme společná témata a když jsem vystupovala, říkala jsem si, proč bych ho třeba nepozvala na kafe. Ale neudělala jsem to, a on také ne. Po příchodu domů jsem pochopila proč, hned když jsem v předsíni prošla okolo zrcadla.
Pamatujete jak jsem na začátku psala, že jsem se chystala malovat? Na sobě jsem měla staré vytahané tepláky pokapané bílou barvou, k tomu strašné triko s několika dírami. Absence podprsenky tomu také moc nepomohla, i když místo pevného podepřeného poprsí mou hruď krásně dozdobovaly zbytky zvratek ze sanitky, ty ostatně kvalitně suplovaly i parfém. Vlasy jsem měla slepené potem a stažené do rozcuchaného drdolu. Nenalíčená, teda to je asi dobře, protože s rozmazanýma šminkama to mohlo být ještě i horší. Ale ne, co si nalhávám, horší už to vážně být nemohlo.
Co říct závěrem…
Není dobrý sežrat pět dortů na posezení
Není dobrý googlit příznaky smrtelných chorob
A holky prosím už mi raději nic nepřejte!!!!