Včera jsem potkala Štěpána . Je to malej bráška mého prvního kluka Aleše. Teda teď už moc malej není, má skoro dva metry a hluboký hlas jak Krakonoš. Ostatně vous také. Ale tenkrát to byl pětiletý špunt, kterého jsme občas vyfasovali na hlídání.
Tak tu máme nový rok. V lidech je plno optimismu a až dětského natěšení, cože ten rok přinese. Pro mě je to spíš trošičku nostalgie, protože musím odstrojit vánoční stromeček a uvést byt do nesvátečního módu. A to je pro mě opravdu těžké, protože já miluju vánoce...
Asi před rokem a půl jsem domů zakoupila ptáčka zebřičku. Byl to náhlý nápad, i když asi hluboce vkořeněný v mém podvědomí. Nevím proč, ale zpívající ptáček v klícce ve mně vzbuzuje pocit šťastného domova. Cha, no, to samo o sobě o lecčems vypovídá. Obzvláště ta spojitost klece a spokojeného domova.
Každoročně okolo oslav 17.listopadu mám potřebu osobního bilancování. Abyste rozuměli , v roce 1989 jsem byla pubertální holka a vlastně se mě, až na nějaké drobné záležitosti , předlistopadový totalismus nijak zvlášť nedotýkal. Nemohli jsme sice nikam cestovat, protože děda byl politický emigrant, ale vlastně jsem měla moc hezké dětství. Můj táta...
Většina z nás zná jistě kultovní seriál Sex ve městě a troufám si tvrdit, že ho někdy viděla. No a většina z holčičích partiček, a je jedno jakého jsou věku, se někdy k hrdinkám seriálu připodobňuje. Prostě v každé skupině žen je vždycky nějaká úžasná Carrie, pořádkumilovná Charlotte nebo racionální Miranda. A samozřejmě otevřená sexuální a trochu...
Před dvaceti lety bylo nemyslitelné trávit páteční či sobotní večer doma. Před dvaceti lety by to znamenalo v podstatě společenskou smrt osaměním. Před dvaceti lety bylo heslo dne: neplánovaný mejdan je nejlepší!!! A tady je zakopaný pes - před dvaceti lety, jsem nemusela sakra nic plánovat.
Je ticho. Odpoledne. Sedím ve školce v ložnici, okolo mě oddechují spící děti při odpoledním klidu. Čtu si a najednou mi kolem hlavy proletí moucha. Úplně normální ubzučená moucha. A někde uvnitř mě to secvaklo a naprosto jasně mi vyskočila vzpomínka.
Se svým exmanželem jsem během našeho manželství zažila nejednu zábavnou historku. Zřejmě mě mělo na tento fakt připravit již samotné naše seznámení.
Začal nový školní rok. Všichni jsou nadšení a milé děti se těší, že po dvou měsících uvidí své spolužáky. Od kterých byly násilně odtrženy zlými rodiči, kteří je nutili jezdit k moři a k babičkám a na tábory. Něco mi tu ovšem trochu nesedí. Když jsem byla malá a nechtělo se mi do školy, máma vždycky říkala: "já taky musím...
Už nějakou dobu žiju sama. Ráda o tom mluvím jako o svém rozhodnutí, ale pravda je to jen částečně. Nemůžu říct, že bych neměla příležitosti k poznávání nových známostí, i když díky pracovnímu vytížení jich není zas až tak moc. Je taková zvláštní doba, všechno je urychlené a často trochu vhozené do virtuální reality. Navíc, když je ženské přes...